Pohoří v Chorvatsku

Charakteristika chorvatských pohoří

Pohoří v Chorvatsku patří k Dinárské horské soustavě, která navazuje na severu na Julské Alpy. Soustava je široká v průměru 90 km a její délka je asi 700 km. Táhne se jihovýchodním směrem k Černé Hoře a severním k hranicím Albánie. Její východní větev pak uhýbá k bulharským Rodopám.

Na území Chorvatska se dělí na přímořské vápencové pásmo Dinárského krasu a na geologicky starší vnitrozemské pásmo Bosenských hor, z nichž je menší část na území Chorvatska, větší je na území Bosny.

Dinárský kras je tvořen zvrásněnými druhohorními vápenci a jeho velkou část tvoří holokras. Půda se tu nevyskytuje, proto jsou na povrchu pouze čisté vápence. Terén je velmi členitý, nachází se zde hluboké závrty, suché doliny s jeskyněmi a krasovými vyvěračkami.

Nejvyšší horské pásmo Chorvatska je právě Dinárské, které horou Sinjal (uváděna i jako Dinara) dosahuje výšky 1831 m. n. m. Hora leží u hranic s Bosnou a Hercegovinou, východně od města Knin.

Nejvýraznější a nejdelší součást Dinárského krasu je vápencové pohoří Velebit (145 km), které od moře dělí náhorní plošina Lika. Pohoří je v některých částech velmi obtížně přístupné. Jeho největší hora je Vaganský vrch, vysoká 1758 m. n. m.

Pohoří Velebit

Severní část Velebitu byla koncem roku 2000 prohlášena národním parkem (Národní park Severní Velebit) a již od roku 1978 je biosférickou rezervací organizace UNESCO. V jižní části Velebitu se také nachází Národní park Paklenica s proslulým kaňonem.

Ve Velebitu se setkávají dvě vegetační oblasti, vnitrozemská a středozemní, které výrazně ovlivňují zdejší flóru. Proto se zde nachází také mnoho vzácných endemitů (nejcennější jsou třetihorní relikty) a jedinečný lesní porost. Přímořská část je tvořena holým krasem, zato vnitrozemská je krásná díky vzácným a rozsáhlým lesům.

Velebit je protkán neprůchodným labyrintem skalních věží, které se střídají se smrkovými a bukovými lesy. Právě zde byla v roce 1994 objevena nejhlubší chorvatská propast Lukova jama (1 392 m), která je devátou nejhlubší na světě. Působivá je i skupina holých, ohlazených masivních skal Tulove grede, které jsou vidět nad dálničním tunelem Sveti Rok. V jihovýchodním cípu pohoří leží i krásné Cerovacké jeskyně (Cerovačke spilje).

Velebit je možné prozkoumat dvěma vysokohorskými stezkami. První z nich je Premužićova stezka (Premužićeva staza), jejíž délka je 50 km. Druhá se jmenuje Velebitská vysokohorská stezka, která zpřístupňuje hory od severozápadu k jihovýchodu a je dlouhá 100 km.

Pásmo Kozjak

Na Velebit navazuje podstatně nižší horské pásmo Kozjak začínající nad Kaštelským zálivem. Stejnojmenným vrchem dosahuje výšky 779 m. Je to 20 km dlouhý hřbet, téměř holý, na straně k moři trochu strmější. Je protkán četnými turistickými stezkami a na některých z jeho vrcholků jsou pozůstatky starochorvatských kostelíků.

Masiv Biokovo

Kaňon řeky Cetiny odděluje mohutný horský masiv Biokovo, jehož nejvyšší vrchol Sveti Jure má 1 762 m. n. m. Impozantní vápencová hradba Biokova tvoří působivé scenérie celé Makarské riviéře. Délka horstva je 36 km a jeho šířka je necelých 10 km. Těsně vedle sebe tu roste středomořská, alpinská a vnitrozemská vegetace a žije zde také několik vzácných endemitů. Na nejvyšší horu můžete vyjet autem po dobré silnici (platí se zde mýtné). Biokovo je protkané několika zajímavými stezkami a horolezeckými cestami.