Ostrov Šolta

Ostrov má rozlohu 59 km² a je vzdálen 8,5 námořních mil jihozápadně od Splitu, od něhož je oddělen Splitským průlivem. Od Brače odděluje Šoltu úžina Splitska vrata, od Drveniku Velkého Drvenický průliv a Šoltský průliv. Jihozápadní břehy ostrova omývá otevřené moře. Šolta patří ke středodalmatské ostrovní skupině. Na ostrově panuje jedno z nejteplejších a nejstabilnějších podnebí na Jadranu a zároveň patří zdejší moře k nejčistším v Dalmácii.

Nejvyšším vrchem ostrova Šolty je Vela Straža s 237 m. n. m. V západní části vnitrozemí se rozkládá poměrně rozsáhlé, 6 kilometrů dlouhé a 2 kilomery široké, úrodné polje, kde se pěstuje jižní ovoce, vinná réva a olivovníky. Severní pobřeží je většinou porostlé makchií, jihozápad má kromě makchie i nízký jehličnatý les. Východní část Šolty tvoří téměř holý kamenitý terén.

Na severovýchodním pobřeží se nachází největší zátoky, Rogač a Nečujam. Tuto část ostrova ovívají četné větry. Zátoku Maslinicu na severozápadě ostrova zase chrání skupina ostrůvků a útesů. Zde jsou také nejlepší podmínky pro vodní sporty, a proto je zátoka vyhledávaným kotvištěm menších jachet a člunů. Jižní pobřeží Šolty je těžko přístupné a je i bez osídlení.

Nejvýznamnějším hospodářstvím ostrova je zemědělství, zejména pěstování vinné révy a olivovníků ale i rybolov. Proslulost díky včelařství získala Šolta již v římské době, med odtud byl vždy mimořádně chutný. V posledních desetiletích získává význam i turistický ruch.

Prvními obyvateli ostrova Šolty byli již v prvním tisíciletí př. Kr. Ilyrové. Později tu žili Řekové, po nich Římané, kteří pojmenovali ostrov Solenta. Z antického období se zachovalo poměrně hodně památek, např. zbytky římských venkovských usedlostí, mozaik atd. Když Avaři se Slovany vyplenili na pobřeží město Salonae (Solin u Splitu), uprchla část jeho obyvatel právě na Šoltu. Ve středověku byl ostrov cílem nájezdů pirátů z Omiše a Benátčanů. Z tohoto období můžete obdivovat většinou staré kostelíky ve Svetém Mihovilovi, na grohotském polji, v Nečujmu a nad Stomorskou (trosky benediktinského kláštera). V 16. století, po pádu pevnosti Klis do tureckých rukou, připluli na Šoltu další uprchlíci, kteří utíkali před Osmany.

Za druhé světové války byla Šolta velice postižena, protože okupanti násilím vystěhovali všechny obyvatele z ostrova.

Ostrov Šolta má necelých 1500 obyvatel a její nejdůležitější městečka leží ve vnitrozemí. Nachází se zde správní centrum, Grohote i další sídla jako Gornje, Srednje a Donje Selo. Městečka ve vnitrozemí mají pozoruhodnou rázovitou lidovou architekturu se starými venkovskými staveními a jejich typickými dvory, např. v Grohote jsou opevněná selská stavení.

Vnitrozemí s pobřežím ostrova spojuje komunikace se spojkami do jednotlivých letovisek. Na pobřeží jsou největší letoviska Stomorska a Maslinica, ale i malé destinace Nečujam a Rogač. Přímořská letoviska si získala dobrou pověst díky nedotčené přírodě, krásným plážím, klidu a velmi dobrým podmínkám pro vodní sporty.

Ostrov Šolta má trajektové spojení se Splitem, jehož je administrativní součástí. Trajekty vyplouvají z přístavu Rogač, který patří k hlavnímu městečku Grohote.