Ostrov Hvar

Hvar je díky své rozloze 299,6 km² čtvrtým největším ostrovem Chorvatska a také druhým nejdelším (68 km). Leží ve vnějším pásu středodalmatských ostrovů. Od ostrova Brač ho odděluje Hvarský průliv a od ostrova Korčula Korčulský průliv. Před západní částí jižního pobřeží Hvaru leží Paklené ostrovy, před střední částí ostrov Sćedro.

Středem Hvaru se po celé jeho délce táhne horský hřeben, který dosahuje vrcholem Sveti Nikola výšku 628 m. n. m. Ve vnitrozemí a ve východní části převládá kamenitý terén. Na severní straně ostrova se rozkládá poměrně rozsáhlé úrodné Velo polje, kolem něhož je také nejhustější osídlení. Je tu také hluboký Starigradský záliv s celou řadou zátok, jenž jsou turisty vyhledávány pro pěkné koupání. Jižní pobřeží Hvaru je strmé, málo členité a řídce osídlené.

Pro ostrov Hvar je typické velmi mírné podnebí. V lednu je průměrná teplota 9,1 °C a v červenci 24,8 °C. Ostrov také vyniká největším počtem hodin slunečního svitu na celém východním Jadranu, 2718 hodin ročně. Okolní vody patří podle průzkumů k nejprůzračnějším na Jadranu.

Historie Hvaru je velmi stará a pestrá. Nejstarší nálezy jsou v jeskyni Grapčeva špilja a pocházejí z doby 6000 let př. Kr. Největší stopu na ostrově zanechali Řekové, kteří zde založili kolem roku 385 př. Kr. kolonii Pharos, dnešní Stari Grad, krátce nato Dimos, dnešní město Hvar. Na úrodném Starigradském polji, východně od města Stari Grad se dochoval tzv. řecký ager, což je parcelace zemědělské půdy přistěhovalcům po kolonizaci ostrova Řeky před 2 500 lety. Přidělené pozemky byly od sebe oděleny suchými zídkami a cestami. Pro svou dobrou zachovalost se jedná o mimořádnou památku, a proto byla v roce 2008 zapsána do listiny světového kulturního dědictví UNESCO.
Dobou největšího rozkvětu ostrova bylo 15. - 17. století, které přineslo rozkvět písemnictví, umění a architektury. Z této doby také pochází většina nejhodnotnějších památek a také současný obraz měst.

Ostrov Hvar má 11 097 obyvatel, kteří žijí ve vnitrozemí na Velkém Polji i na pobřeží. Mezi jeho vetší města a střediska cestovního ruchu patří: Hvar, Stari Grad, Jelsa, Vrboska. Rozvíjejí se však i další malá přímořská letoviska jako např. Zavala a Sućuraj. V posledních desetiletích získává stále větší význam cestovní ruch, pro který jsou tu skvělé podmínky. K návštěvnosti přispívá i kvalitní a široká nabídka ubytování ve všech kategoriích, dobré sportovní a zábavní zázemí. Dalším důležitým hospodářským odvětvím ostrova je zemědělství. Pěstuje se zde hlavně vinná réva, olivovníky, citrusy, fíky a také rohovník (známý pod jménem svatojánský chléb). Hvar se stal proslulý také pěstováním levandule a rozmarýnu. Dále se místní živí včelařstvím, rybolovem (tři továrny na zpracování ryb) a těžbou kamene. Ostrov je zásobován pitnou vodou podmořským potrubím z pevniny. Jediný větší pramen je v Jelse.

Mezi chorvatské památky nehmotného kulturního dědictví UNESCO patří i "Hvarská krajka" z vláken agáve, kterou zhotovovaly benediktinky v klášteře ve Hvaru, a "Procesí Za křížem" s 500 let starou tradici.

Celým ostrovem Hvar vede asfaltová silnice, která je v některých místech hodně úzká a je na ní hodně serpentin. Před několika lety byl dokončen nový trajektový přístav u Stari Gradu, který slouží celému ostrovu. Od něho byla postavena nová širší silnice spojující přístav s hlavním centrem ostrova, s městem Hvar. Ostrov má trajektové spojení ze Starého Gradu do Splitu a ze Sućuraje (na východě ostrova) do Drveniku (na Makarské riviéře). V sezóně bývá výhodnější použít kratší a levnější trajektovou linku Drvenik - Sućuraj i při cestě do západohvarských letovisek. Trajekty na této lince nebývají totiž tak přeplněné jako trajekty ze Splitu do Starého Gradu.